AutoPneuServis

Nejsou to jen kousky gumy, které skončí na skládce. Každá pneumatika, kterou dnes hodíte pryč, byla dříve složitým výrobkem z desítek látek, které se vyrábějí v tisícovkách tun ročně. Ale jak se vlastně pneumatika vyrobí? A co se stane s ní po tom, co už nejede? Většina lidí si myslí, že staré pneumatiky se spálí nebo zakopou. To je nesprávné. Skutečná cesta recyklace je složitější, ale i mnohem užitečnější pro planetu.

Co je v pneumatice skutečně uvnitř?

Pneumatika není jen černá guma. Je to složená konstrukce z více než 20 různých látek. Základ tvoří syntetická guma - vyráběná z ropy. Pak přichází přírodní kaučuk, který pochází z stromů v tropických oblastech. Dále jsou tam ocelové lana, která tvoří karkas a udržují tvar. Vnější vrstva obsahuje silikony, zinkové oxidy, uhelné částice, plastifikátory a chemické látky, které zabraňují stárnutí. Každá pneumatika obsahuje přibližně 1,5 kg oceli, 0,5 kg syntetické gumy a 0,7 kg přírodního kaučuku. Výroba jedné pneumatiky spotřebuje zhruba 7 litrů ropy a vyžaduje více než 200 stupňů Celsia při vulkanizaci.

Jak se pneumatika vyrábí - od ropy k kolečku

Výroba začíná v rafinérii. Z ropy se získávají základní chemikálie, jako je butadien nebo styren, které se spojují do polymerů. Ty se proměňují v syntetický kaučuk. Přírodní kaučuk se sbírá z kmenů heveových stromů, filtruje a suší. Poté se obě složky smíchají s uhelnými částicemi, které zvyšují odolnost proti opotřebení. Ocelové lana se vyrábějí z tenkých drátů, které se přepleťou do síťoviny - to je základ pro karkas.

Ve výrobní linii se tyto složky poskládají jako dort: nejprve vnitřní vrstva, pak karkas, poté boky, pak chodidlo. Všechno se přidává na válec, který se točí a tlačí jednotlivé vrstvy k sobě. Poté se celá struktura vloží do formy - vypadá to jako kolo s vzorem chodidla - a vystaví se teplu a tlaku. To je vulkanizace. V tomto okamžiku se guma chemicky spojí s ocelí a vzniká pevná, pružná struktura. Po chvíli se pneumatika vytáhne, zkontroluje se pomocí rentgenového systému a pak se testuje na rovnoměrnost a těsnost.

Na výrobní lince se za den vyrobí tisíce pneumatik. Každá z nich je výsledkem 12-18 hodin práce strojů a desítek kroků. A po 4-6 letech jízd se stane odpadem.

Co se stane s pneumatikou po výrobě - nejen na skládce

Ve střední Evropě se ročně vyprodukuje přes 200 000 tun starých pneumatik. Většina z nich se už nevyrábí z nové ropy. Místo toho se recykluje. V České republice se recykluje přes 90 % starých pneumatik. To není náhoda. Je to zákon. Od roku 2012 platí v Česku povinnost recyklace. Výrobci pneumatik musí financovat jejich sběr a zpracování.

Staré pneumatiky se nezahazují. Nejdřív je odvezou do sběrného centra. Tam se odstraní kola, ventily a kovové součástky. Poté se pneumatiky rozřežou na kousky o velikosti 5-10 cm. Tyto kousky se pak předávají do tří hlavních cest.

Tři cesty recyklace - kde končí vaše stará pneumatika

• Recyklace na zemědělské plochy - drobné kousky gumy se používají jako náhrada za štěrk v zahradách, na hřištích nebo jako podklad pro chodníky. Tady zůstávají desítky let, ale neznečišťují půdu. Výzkum z Technické univerzity v Brně ukázal, že guma z pneumatik neuvolňuje toxické látky do půdy, pokud není spalována.
• Výroba nových výrobků - z recyklované gumy se dělají podlahové krytiny pro školy, hřiště, zpomalovací pruhy, dokonce i obuvní podpatky. Společnost ReGum z Ostravy vyrábí z recyklovaných pneumatik podlahy pro tělocvičny, které jsou o 40 % měkčí než beton a snižují riziko zranění o 60 %.
• Termická recyklace - v některých cementárnách se recyklovaná guma používá jako alternativní palivo. Její výhřevnost je vyšší než u uhlí a spalování probíhá při kontrolovaných podmínkách. Výsledný popel se pak využije jako surovina pro výrobu cementu. V roce 2024 bylo v Česku spáleno 18 000 tun starých pneumatik v cementárnách - to odpovídá záchraně 25 000 tun ropy.

Proč spalování na otevřeném ohni není řešení

Někdo říká: „Proč nezapálit je a mít tím méně odpadu?“ To je nebezpečný mýtus. Spalování pneumatik na otevřeném ohni uvolňuje toxické látky - jako jsou dioxiny, polycyklické aromatické uhlovodíky a těžké kovy. Tyto látky se dostávají do vzduchu, půdy a vody. V Česku je to zakázáno od roku 2005. Při nelegálním spalování se vznikají závažné zdravotní rizika. V roce 2021 byla v Jihomoravském kraji zadržena skupina, která spalovala 12 tun pneumatik na poli. Záchranné služby zaznamenaly zvýšené koncentrace benzenu ve vzduchu na 150 metrů kolem místa.

Co můžete dělat vy - jak správně se zbavit staré pneumatiky

Nemusíte je házet na skládku. Většina opraváren, servisů a prodejen pneumatik je povinna přijmout vaše staré kola zdarma. Pokud je kupujete nové, prodávají vám je s příloženým poplatkem za recyklaci - to je tzv. ekologický poplatek. Ten už byl zaplacen, když se pneumatika vyráběla. Vy jen přivážíte staré kolo a oni ho předají do systému.

Nemusíte je převážet do města. Většina obcí má sběrné místo pro nebezpečný odpad - tam se přijímají i pneumatiky. V Brně je to například na ulici Na Lískách nebo v centru Recyklo v Židenicích. Stačí je tam odvézt a nechat je tam. Nezapomeňte je předtím vyčistit z nečistot a odstranit kovové kousky, pokud je to možné.

Co se děje v Evropě - příklady z Německa a Rakouska

V Německu se recykluje 99 % starých pneumatik. Většina z nich se používá jako palivo v cementárnách. V Rakousku se z recyklované gumy vyrábí i silniční povrchy. V městě Salzburg se na hlavní silnici použila vrstva z recyklovaných pneumatik - snížila hluk o 3 dB a zvýšila odolnost proti poškození od soli. Výsledky měření ukazují, že takové povrchy vydrží o 25 % déle než klasický asfalt.

Recyklace je jen začátek - budoucnost je v obnovitelných materiálech

Velké výrobci, jako jsou Michelin, Continental nebo Bridgestone, už testují pneumatiky z přírodních materiálů. Michelin v roce 2024 představil prototyp s kaučukem z heveových stromů pěstovaných v rámci udržitelného zemědělství a s náhradou ropy za bio-oleje z řepky. Tyto pneumatiky nejsou ještě na trhu, ale vývoj pokračuje. Cílem je snížit závislost na ropy o 80 % a zvýšit možnost recyklace na 100 %.

Zatímco tyto nové technologie vznikají, my musíme dělat to, co je možné teď. Nechat staré pneumatiky v recyklačním systému. Nezakopávat je. Nezapalovat je. A nevěřit, že „to je jen odpad“.

Co se stane, když nebudeme recyklovat?

Představte si, že všechny staré pneumatiky v Česku by se ročně zakopaly. Za 10 let by to bylo 2 miliony tun odpadu - to je stejně jako 100 000 nákladních vagónů. Tyto kusy gumy nezkažou, nezdechnou. Zůstanou tam desítky let. V dešti se z nich mohou uvolňovat chemikálie. V teple se mohou samovolně zahřát a začít hořet. A to je právě to, co se stalo v roce 2017 v Poličce - velký požár starých pneumatik, který hořel 14 dní a znečistil vzduch v celém regionu.

Recyklace není jen o tom, že „to je lepší pro přírodu“. Je to o tom, že necháme budoucnost fungovat. Pneumatiky nejsou jen výrobky. Jsou součástí systému. A každý kousek, který se správně zpracuje, je kousek méně ropy, kterou musíme vykopat, méně emisí, které musíme vydávat, a méně odpadu, který musíme skrývat.

Co dělat dál - kroky pro každého

• Pokud si kupujete nové pneumatiky, nechte staré u prodejce - neváhejte se zeptat, zda je přijmou.
• Nikdy nezahazujte pneumatiky na hromadu nebo do lese.
• Pokud máte doma staré kola, zkontrolujte, jestli vás obec nezajímá o sběr odpadu - mnoho obcí má speciální dny pro recyklaci.
• Podpořte firmy, které používají recyklovanou gumu - kupujte podlahy, chodníky nebo obuv z recyklovaných materiálů.
• Řekněte svým přátelům: „Stará pneumatika není odpad. Je to surovina.“

Pneumatika není jen kolo. Je to výsledek techniky, přírody a lidské odpovědnosti. A to, co s ní uděláte, rozhoduje o tom, zda bude částí problému - nebo řešení.

• Ekologická likvidace pneumatik

Napsal Lukáš Svoboda

Pracuji jako odborník na automobily a rád píšu o pneuservisu. Mám bohaté zkušenosti s řešením problémů aut a zajišťováním jejich bezproblémového provozu.